Japonští vědci zjistili, že pacienti s cukrovkou 2. typu, kteří jedí nadměrně v reakci na vizuální nebo čichové podněty, profitují z léků skupiny GLP-1 výrazně více než ti, kteří přejídáním zvládají stres nebo emoce.

Rok sledování 92 pacientů v Japonsku

Studie sledovala 92 diabetiků po dobu dvanácti měsíců od zahájení léčby agonisty GLP-1 receptorů. Výzkumníci z Kjótské univerzity a Gifuské univerzity měřili tělesnou hmotnost, složení těla, hladinu cukru v krvi, cholesterol a stravovací návyky.

„GLP-1 receptory účinkují méně, pokud je primární příčinou emoční přejídání.“ — Daisuke Jabe, profesor Kjótské univerzity

Měření probíhala na začátku léčby, po třech měsících a po roce. Účastníci vyplňovali dotazníky o svých stravovacích vzorcích a podstoupili rozbory krevních parametrů i tělesného složení.

Celkově účastníci zaznamenali pokles tělesné hmotnosti, procenta tuku i hladiny cholesterolu. Svalová hmota zůstala stabilní. Zlepšení hladiny krevního cukru statisticky významné nebylo. Výsledky studie mohou změnit způsob, jakým lékaři tyto pacienty vybírají k léčbě.

Tři typy stravování s odlišnými výsledky

Výzkumníci sledovali tři vzorce: emoční jedení — konzumaci jídla jako reakci na negativní emoce místo fyzického hladu, vnější jedení — příjem potravy jako odpověď na lákavý vzhled nebo vůni jídla, a omezované jedení — vědomé snižování příjmu potravy.

Po třech měsících účastníci vykazovali méně emočního i vnějšího jedení a více omezovaného jedení. Po dvanácti měsících se však emoční i omezované jedení vrátilo přibližně na výchozí úroveň.

Vnější jedení naopak klesalo po celý rok. Pacienti s nejvyšší mírou vnějšího jedení na začátku léčby dosáhli největšího úbytku hmotnosti i nejlepší kontroly glykémie ze všech sledovaných skupin.

Skóre emočního a omezovaného jedení na začátku léčby s výsledky po roce nesouviselo. Pouze vnější jedení se ukázalo jako předvídatelný ukazatel výsledků léčby.

Emoční jedení léky neovlivní

Druhý autor studie Takehiro Kato z Gifuské univerzity uvedl, že emoční jedení je silně podmíněno psychologickými faktory, které GLP-1 léky přímo neovlivňují. Pacienti s výrazným emočním jedením podle něj mohou potřebovat doplňkovou behaviorální nebo psychologickou podporu.

Studie má charakter observačního výzkumu a část dat pochází ze sebehodnocení pacientů. Nelze proto prokázat přímou příčinnou souvislost mezi stravovacím vzorcem a výsledkem léčby. Účastníci mohli být navíc nadprůměrně motivovaní ke zlepšení svého stavu.

Autoři zdůrazňují, že výsledky jsou předběžné a před zavedením do klinické praxe vyžadují potvrzení rozsáhlými randomizovanými studiemi. Pokud by se vztah potvrdil, jednoduchá behaviorální hodnocení by se mohla stát součástí výběru pacientů k léčbě.

Agonisté GLP-1 receptorů jsou léčiva napodobující přirozený střevní hormon GLP-1 (glukagonu podobný peptid 1). Zvyšují uvolňování inzulínu závislé na glukóze, zpomalují vyprazdňování žaludku a tlumí chuť k jídlu. Patří sem přípravky se semaglutidy prodávané pod názvy Ozempic nebo Wegovy.

Podle dat Mezinárodní diabetologické federace trpělo v roce 2023 cukrovkou přibližně 537 milionů dospělých na celém světě, přičemž více než 90 procent případů tvoří právě cukrovka 2. typu.