Mezinárodní tým vědců analyzoval data z britského přídělového systému cukru a zjistil, že nízký příjem cukru před narozením i v raném dětství snižuje riziko srdečních onemocnění v dospělosti až o 30 procent.

Rozsáhlá studie ukazuje, že to, co člověk jí v prvních letech života může určit riziko kardiovaskulárních onemocnění později během života.

Výzkumníci využili takzvaný přirozený experiment. Velká Británie přidělovala cukr na příděl od července 1942 do září 1953. Děti do dvou let během tohoto období nedostávaly cukr ani sladkosti vůbec.

Po zrušení přídělů spotřeba cukru rychle vzrostla. Ostatní složky stravy obyvatelstva se přitom nezměnily výrazně, což výzkumníkům umožnilo srovnat obě skupiny.

Studie zahrnovala 63 433 účastníků projektu UK Biobank narozených mezi říjnem 1951 a březnem 1956. Z nich 40 063 se narodilo ještě za platnosti přídělového systému.

Výsledky podle konkrétních diagnóz

Lidé, jejichž první dva roky života i nitroděložní vývoj proběhly při nízkém příjmu cukru, měli o 20 procent nižší riziko srdečně-cévních onemocnění v dospělosti oproti těm, kteří přídělový systém nezažili.

Výzkum nepoužíval klasický dotazník stravy, ale opřel se o historickou změnu v dostupnosti cukru v celé populaci. Díky tomu se minimalizovalo riziko, že by výsledky zkreslovaly individuální stravovací návyky účastníků.

Autoři tak mohli sledovat dlouhodobý zdravotní vývoj bez zásahu do chování lidí. Studie zároveň upozorňuje na omezení podobných observačních výzkumů. Nelze z nich přesně určit individuální příčinu u konkrétního člověka.

Výsledky proto popisují statistickou souvislost mezi raným příjmem cukru a zdravotními rozdíly v dospělosti, nikoli přímý klinický efekt u jednotlivců.

Riziko infarktu, srdečního selhání, fibrilace síní a úmrtí na srdeční choroby bylo nižší přibližně o 25 procent. Riziko mrtvice klesalo téměř o 30 procent.

Vědci zaznamenali i takzvaný dávkový efekt. Čím déle dítě žilo v podmínkách omezení cukru, tím výraznější byl ochranný účinek — a to již od nitroděložního období.

Možné příčiny a reakce odborníků

Přesné mechanismy zatím nejsou zcela objasněny. Autoři studie nabízejí dvě pravděpodobná vysvětlení.

Vysoká hladina glukózy v krvi matky může u plodu vyvolat nadměrnou tvorbu inzulinu, což potenciálně vede k přerůstání buněk srdečního svalu ještě před narozením.

Nízký příjem cukru v raném věku také snižuje oxidační stres a zánětlivé procesy, které ovlivňují vývoj cév.

Odborníci zdůrazňují, že výzvy rodičům nestačí. Vědci navrhují zavedení daně z cukru, zákaz reklamy sladkých výrobků cílené na děti a povinné varování na obalech potravin s vysokým obsahem cukru.

UK Biobank je rozsáhlá britská databáze biologických a zdravotních dat od půl milionu dobrovolníků, která vědcům umožňuje zkoumat vliv genetiky i životního stylu na dlouhodobé zdraví.

Navzdory stávajícím doporučením nepodávat dětem do dvou let přidaný cukr výrobci potravin tato doporučení svou marketingovou politikou fakticky ztěžují.

Dlouhodobý nadměrný příjem přidaného cukru je spojován hlavně s obezitou, diabetem 2. typu a zubním kazem. Problémem je zejména kombinace vysokého kalorického příjmu a nízké sytivosti, která usnadňuje přejídání.

Riziko roste při pravidelné konzumaci slazených nápojů a průmyslově zpracovaných potravin. Cukr ovlivňuje také metabolismus tuků a glukózy v krvi.

U části lidí se zvyšuje inzulinová rezistence a hladina triglyceridů, což zatěžuje játra i cévní systém. Dlouhodobě se tyto změny dávají do souvislosti se vznikem srdečně-cévních onemocnění.

Nejvýraznější dopady se podle odborných přehledů objevují při vysokém a pravidelném příjmu, zejména v kombinaci s nízkou fyzickou aktivitou. Kritizované jsou hlavně sladké nápoje, které dodávají energii rychle, ale bez nutriční hodnoty.