Klimatická změna pomalu mění tvar pevné Země. Satelitní měření ukázala, že se póly zvedají a oblast kolem rovníku se relativně propadá. Změny se měří v milimetrech za rok.
Co studie o tvaru Země zjistila
Autorem studie je Christoforos Kotsakis, profesor geodézie z Aristotelovy univerzity v Soluni v Řecku. Výsledky publikoval v časopise Journal of Geophysical Research: Solid Earth a vycházel z dat z let 1997 až 2015.
Kotsakis analyzoval vertikální rychlost stovek stanic globálního navigačního družicového systému GNSS po celém světě. Z těchto dat odhadl, jak se pevný povrch Země ve velkém měřítku pohybuje nahoru či dolů.
Zvedání polárních oblastí se zrychlilo z přibližně 0,5 milimetru na téměř 1 milimetr ročně mezi koncem 90. let a obdobím 2011–2015. Oblasti poblíž rovníku zaznamenaly pokles podobné velikosti.
Pevná část planety tak přichází o část polárního zploštění a stává se mírně kulatější. Změna se podle výpočtů zrychlovala tempem zhruba 0,4 milimetru ročně za dekádu.
Efekt je nepatrný vzhledem k rovníkovému průměru Země 12 756 kilometrů. Měření však zachycují globální signál, který převyšuje hodnotu očekávanou jen od dlouhodobých geologických procesů spojených s koncem poslední doby ledové.
Proč se póly zvedají a rovník klesá
Hlavním vysvětlením je úbytek ledu v Grónsku a Antarktidě. Při tání ledovců slábne tlak na zemskou kůru ve vysokých zeměpisných šířkách a terén se může postupně zvedat.
Voda z roztátého ledu se rozmisťuje v oceánech. Část se přesouvá do nižších zeměpisných šířek, zvyšuje tlak na oceánské dno a podporuje pokles pevného povrchu v oblasti rovníku.
Zvedání pólů a pokles u rovníku zaznamenané stanicemi GNSS jsou větší, než by odpovídalo samotnému glaciálnímu izostatickému vyrovnání. To označuje pomalé zotavování kůry po ústupu ledovců poslední doby ledové. Kotsakis proto přičítá část zrychlení současným procesům, zejména úbytku ledu a přesunu vody od pólů.
Zároveň uvádí, že se mohou podílet i další planetární faktory, například pohyby zemského pláště, změny zásob vody na kontinentech a změny rotace Země.
Jak se liší měření pevné Země a oceánů
Rozdíl mezi výsledky vychází z toho, že GNSS sleduje fyzické pohyby půdy, zatímco gravitační měření zachycují přeskupování hmoty v systému Země. Po započtení oceánů voda z polárního ledu zvětšuje rovníkovou vybouleninu.
Studie netvrdí, že se Země stala dokonalou koulí. Zpracovala data do roku 2015 a uvádí, že širší síť stanic GNSS, zejména v polárních a oceánských oblastech, umožní zpřesnit odhady.
