Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nemá dostatečný pohyb 31 procent dospělých na světě. Nová studie ukazuje, že rozhodující není síla vůle, ale typ motivace, struktura návyků a to, zda člověka pohyb baví.
Jaká motivace vydrží nejdéle
Výzkumníci z časopisu PLOS ONE zveřejnili v roce 2026 studii založenou na teorii sebeurčení, která rozdělila cvičící lidi do čtyř motivačních profilů. Lidé s autonomní motivací hlásili vyšší subjektivní pohodu a lepší zdraví než ti, kdo cvičili z vnějšího tlaku nebo pocitu viny.
Kontrolovaná motivace, tedy cvičení z povinnosti nebo sebekritiky, rušila psychické přínosy pohybu i u lidí s vysokou fyzickou aktivitou. Přehled 66 studií v časopise BMC Public Health potvrdil, že právě autonomní motivace nejspolehlivěji předpovídá dlouhodobé udržení cvičební rutiny.
„Lidé, kteří cvičí z povrchních důvodů, mají tendenci přestat, jakmile podnět zmizí.“ — Daniel Hahn, Kettering Medical Center
Podobný vzorec se objevuje i u smyslu života. Studie v PLOS ONE z roku 2021 zjistila, že lidé nad 50 let s výrazným pocitem životního smyslu měli o 46 procent nižší riziko úmrtí a o 43 procent nižší riziko deprese během čtyřletého sledování, spolu s vyšší naměřenou fyzickou aktivitou.
Nejčastější důvod, proč lidé přestávají cvičit, je podle výzkumu ve Frontiers in Psychology nedostatek času, který uvedlo 40 procent těch, kdo ukončili sledovaný program. Vědci ale zjistili, že čas ve skutečnosti existoval, chyběla jen priorita v žebříčku denních povinností.
Mýtus jednadvaceti dnů
Rozšířená představa, že návyk vznikne za 21 dní, neobstála. Klasická studie Phillippy Lallyové z University College London zjistila, že automatičnost chování se v průměru ustálí až po 66 dnech, s rozpětím od 18 do 254 dnů podle jednotlivce.
Metaanalýza z roku 2024 v časopise PLOS ONE, která zpracovala 20 studií s 2 601 účastníky, upřesnila, že zdravotní návyky potřebují ke zautomatizování dva až pět měsíců. Ojedinělé vynechání přitom proces nenaruší a automatičnost se po krátké přestávce vrací bez ztrát.
Proč rozhoduje požitek z pohybu
Roční sledování nových členů posiloven, publikované ve Frontiers in Psychology v roce 2021, ukázalo, že požitek z cvičení je nejsilnějším prediktorem pravidelné docházky, silnějším než pocit vlastní zdatnosti nebo podpora okolí.
Metaanalýza 14 systematických přehledů v PLOS ONE z roku 2021 vysvětluje, že požitek funguje jako okamžitá odměna, účinnější pro udržení návyku než odložené zdravotní přínosy, jako je úbytek hmotnosti nebo nižší cholesterol.
WHO doporučuje dospělým alespoň 150 minut týdně středně náročné aktivity. Podle údajů z roku 2024 tento limit nesplňuje 1,8 miliardy lidí na světě, což je o pět procentních bodů více než v roce 2010.
Při zachování trendu by do roku 2030 nedostatečně aktivních bylo 35 procent dospělé populace a náklady zdravotních systémů na tento stav dosáhnou mezi lety 2020 a 2030 celkem 300 miliard dolarů.
