Psycholog James J. Gross popisuje regulaci emocí jako schopnost ovlivňovat, jaké emoce máme, kdy je prožíváme a jak je vyjadřujeme. Stejný princip se podle odborných studií promítá i do pěti komunikačních návyků, které pomáhají mluvit promyšleněji.
Pět návyků v rozhovoru
Promyšlený projev nezačíná hlasitostí ani složitými slovy. V rozhovoru častěji rozhoduje to, zda člověk dokáže zpomalit reakci, naslouchat a přizpůsobit tón situaci.
Prvním návykem je odložená reakce. Člověk, který ji zvládá, nepřevádí každý okamžitý pocit hned do slov nebo chování.
„Regulace emocí je proces, jímž lidé ovlivňují, které emoce mají, kdy je mají a jak je prožívají nebo vyjadřují.“ — James J. Gross, psycholog
Druhým návykem je naslouchání. Přehledové výzkumy Avrahama N. Klugera a Guye Itzchakova spojují kvalitní naslouchání s lepšími vztahy, důvěrou a pohodou obou stran rozhovoru.
Třetím návykem je srozumitelnost. Studie Daniela M. Oppenheimera ukazuje, že zbytečně složitý jazyk nepůsobí chytřeji, ale často naopak.
Otázky a tón
Čtvrtý návyk spočívá v kladení otevřených otázek. Lidé, kteří se ptají doplňujícím způsobem, bývají vnímáni jako pozornější a vstřícnější.
Pátým návykem je tón. Stejná věta může znít klidně, nebo uzavřeně, podle toho, jak mluvčí pracuje s hlasem a tempem řeči.
Tyto návyky nejsou testem dokonalosti. Ukazují spíš na schopnost zpomalit, zkontrolovat vlastní reakci a upravit ji ještě během rozhovoru.
V praxi to znamená i jednoduchou věc: dřív než člověk odpoví, ověří si, zda druhou stranu správně pochopil. Právě v tom se často láme rozdíl mezi impulzivní a promyšlenou komunikací.
Silná komunikace také počítá s posluchačem. Jinak se vysvětluje odborné téma člověku z oboru a jinak někomu, kdo se s ním setkává poprvé.
Dobře vedený rozhovor drží jedno téma, nepřeskakuje mezi argumenty a nenechává druhou stranu tápat. V tom je jeho hlavní přidaná hodnota.