Záchranáři v Nepálu hledají stovky pohřešovaných dělníků v tunelech vodních elektráren zavalených bahnem po loňských záplavách. Piloti dronů narážejí na zcela zaplněné prostory bez jakýchkoli dutin.

Bahno jako zubní pasta

Pilot dronů Manish Maharjan pomáhá záchranným týmům nepálské armády od 26. srpna, den po zničujících záplavách. Kromě termovizních dronů využíval i reproduktory, kterými vyzýval přeživší na svazích nebo pouštěl hudbu a čekal na odezvu.

„Zjistili jsme, že tunely byly zaplněné bahnem jako zubní pastou v tubě. Nebyl tam žádný dutý ani prázdný prostor“ — Manish Maharjan, pilot dronů

Podle Maharjana metoda s reproduktory v některých případech fungovala a pomohla lokalizovat přeživší na otevřených svazích. Pátrání v samotných tunelech elektráren se ale ukázalo jako mnohem složitější kvůli obtížnému přístupu a chybějícím volným prostorám.

Rozsah katastrofy

Záplavy způsobené kolapsem ledovce zasáhly kritickou infrastrukturu včetně silnic, mostů a vodních elektráren v Nepálu a Tibetu. Katastrofa si vyžádala přes 1000 obětí a tisíce lidí zůstávají nezvěstné.

Nezvěstných zůstává nejméně 900 dělníků z dvanácti projektů vodních elektráren zasypaných bahnem a sutinami. Přibližně 500 z nich se podle odhadů nachází uvězněných přímo v tunelech elektráren.

Prezident Sdružení nezávislých výrobců energie Mohan Kumar Dangi uvedl, že někteří dělníci v tunelech dokázali v okamžiku katastrofy zavolat o pomoc. Zůstává však nejasné, zda se záchranářům podařilo od té doby s uvězněnými lidmi znovu spojit.

Maharjan popsal, že drony dokáže efektivně nasadit pouze v dlouhých a rovných tunelech. Jakmile se objeví zatáčky nebo klikatý průběh, pátrání se výrazně komplikuje.

V pondělí se mu podařilo poslat dron až na konec tunelu vodní elektrárny Rasuwagadhi, kde ale nenašel žádné známky života. Podle jeho slov opakované kontroly ukázaly tunel zcela zaplněný bahnem a sutinami.