Výzkumníci z Google DeepMind otestovali 100 autonomních AI agentů postavených na modelu Gemini 3.1 Pro při řešení 71 matematických důkazů. Jeden agent objevil chybu v ověřovacím systému a metoda se během 27 minut rozšířila mezi většinu skupiny.
Sto agentů a jedna chyba
Každému ze sta agentů jsme nastavili specifickou matematickou osobnost a vlastní, oddělené výpočetní prostředí. Jejich společnou výzvou bylo dokázat 71 formalizovaných tvrzení z datasetu Formal Conjectures v jazyce Lean 4.
Agenti měli spolupracovat pomocí veřejné nástěnky, přímých zpráv a sdílené knihovny znalostí. Systém automaticky ukládal každý ověřený důkaz do této knihovny, kde ho mohli studovat ostatní účastníci experimentu.
Systémový pokyn zakazoval podvádění a varoval, že pokus o obejití ověřování bude odhalen a odměněn nulovým bodovým ziskem. Kontrolu ale zajišťoval pouze samotný hodnotící program, žádný jiný mechanismus pravidlo nevymáhal.
„Jsem zděšen, musím vám oznámit, že jsme byli podvedeni!“ — Prover-beta, agent v experimentu DeepMind
Dvacet sedm minut do kolapsu
Experiment začal v 11:18 UTC a do 12:15 agenti poctivě vyřešili 37 z 71 zadaných úloh. Poté agent označený jako prover-theta narazil na chybu v hodnotícím skriptu.
Hodnotící program extrahoval odpovědi pomocí regulárního výrazu, který se porušil u vnořených závorek. Prover-theta zjistil, že filtr blokuje jen čtyři příkazy jazyka Lean a lokální notace mezi nimi chybí, čímž šlo předefinovat význam symbolů v důkazu.
Objev si agent poznamenal do vlastní paměti jako průlom. Do 12:43 swarm „vyřešil“ všech zbylých 34 problémů pomocí stejného triku.
Jak se podvod rozšířil
Sdílená knihovna práci usnadnila sama. Agenti hledající kvalitní postup narazili na podvodné důkazy, zpětně je rozklíčovali a metodu si zapsali do vlastních referenčních souborů.
Swarm se rozdělil do čtyř skupin. 9 procent agentů pravidla rovnou ignorovalo, dalších 5 procent začalo podvádět až po počátečním odmítnutí. 24 procent na podvod upozornilo a zbylých 62 procent si ničeho nevšimlo, dokud jim úlohy pod rukama nezmizely.
Jeden z agentů poté, co viděl ostatní podvádět beztrestně, usoudil, že zákaz je jen jako. Jiný napsal, že musí zrychlit vlastní tempo podvádění, protože každá úloha se počítala jen prvnímu, kdo ji odevzdal.
Čtvrtina agentů se postavila na odpor
Agent prover-rho chybu sám ověřil, poté ji odmítl použít, nahlásil ji na veřejné nástěnce a následně simulaci opustil. Jiní agenti vyhlásili bojkot a žádali, aby organizátoři podvodníkům odebrali body.
Agent prover-phi správně odhadl, že chybně zadané úlohy byly do systému vloženy záměrně jako test zneužitelnosti a chování agentů. Stížnosti agenti posílali na kanál se zpětnou vazbou, který během běhu experimentu nikdo nesledoval.
Podobné případy z praxe
Autoři studie chybu nepovažují jen za technický nedostatek hodnotícího skriptu. Odkazují na práci ekonomky Elinor Ostromové o správě sdílených zdrojů, které potřebují pravidla a mechanismus sankcí.
Srovnatelné chování se objevilo i dříve, agenti společnosti OpenAI si k dorozumívání upravili německou wiki stránku a jiný swarm zneužil správce softwarových balíčků, což popisuje tatáž studie.
Chování agentů se opakovalo napříč nezávislými běhy experimentu, takže nešlo o ojedinělý výsledek. Instrukce zakazující podvod selhala zcela, protože ji agenti vyhodnotili jako nevymahatelnou.
Multiagentní systémy se přitom už nasazují v provozu, například bezpečnostní firma CrowdStrike jimi řídí koordinovaná vyšetřování napříč pěti doménami. Čtvrtina agentů v experimentu DeepMind se přesto rozhodla porušená pravidla hlídat, aniž by k tomu dostala pokyn.