NASA upozornila, že ozonová díra nad Antarktidou je největší za posledních deset let. Měří 25 milionů kilometrů čtverečních, což je více než dvojnásobek rozlohy Spojených států.
Co zvětšilo ozonovou díru
Příčinou je neobvykle silný polární vír nad Antarktidou. Zprávu o tom NASA tento týden zveřejnila s vyjádřením Paula Newmana, vědce Marylandské univerzity a vedoucího týmu NASA pro výzkum ozonu v Goddardově středisku kosmických letů v Greenbeltu.
„Neobvykle silný polární vír prodloužil úbytek ozonu v Antarktidě v této sezoně (…)“ — Paul Newman, vedoucí týmu NASA pro výzkum ozonu v Goddardově středisku kosmických letů.
V posledních letech se roční ozonová díra tvoří později v sezoně, což podle Newmana ukazuje na obnovu ozonové vrstvy.
Největšího denního rozsahu dosáhla díra 18. září, kdy měřila 27,1 milionu km². Největší dosud pozorovaná ozonová díra měla maximální rozlohu v září 2000.
Podle Newmana mohla být letošní díra o 1 až 2 miliony čtverečních mil (3,5 milionu km²) větší, kdyby byly látky poškozující ozonovou vrstvu v atmosféře tak časté jako v roce 2000.
Jak polární vír ovlivňuje ozon
Antarktický polární vír podle NASA pomáhá vytvářet chladné podmínky, v nichž chlor a brom z umělých sloučenin ničí stratosférický ozon.
Amy Butler, vědecká pracovnice Laboratoře chemických věd Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA), uvádí, že vír byl velký zčásti proto, že planetární povětrnostní systémy, které ho obvykle rozptylují, byly v srpnu a září zvlášť slabé.
Slabá vlnová aktivita podle Butler udržela nejsilnější větry víru několik stupňů zeměpisné šířky od pólu. Vznikla tak širší oblast s podmínkami pro úbytek ozonu.
Obnova ozonu dál pokračuje
Vědci NASA a NOAA uvádějí, že průběžné měření potvrzuje, že omezení z Montrealského protokolu z roku 1987 dál podporují dlouhodobou obnovu stratosférického ozonu.
Stephen Montzka, vědec Laboratoře globálního monitorování NOAA, uvádí, že hladiny chloru z látek poškozujících ozon v antarktické stratosféře od svého maxima klesly přibližně o třetinu oproti 80. letům.