Satelitní snímky z let 2002 až 2022 ukazují, že voda kolem Velké tichomořské odpadkové skvrny získala azurový odstín. Vědci z Univerzity v Bergenu ji spojují s mikroplasty, jistotu však zatím nemají.
Jak vědci změnu barvy ověřovali
Výzkumníci z Univerzity v Bergenu v Norsku analyzovali tři sady satelitních dat ze severního Pacifiku z let 2002 až 2022. Modré světlo v některých částech skvrny zesílilo zhruba o 10 procent, zelené o 2 až 4 procenta.
Aby tým zjistil, zda může mít změna přírodní příčiny, vytvořil pomocí modelů radiačního přenosu a simulací Monte Carlo přes 50 000 spekter jasu oceánu. Měnil zastoupení fytoplanktonu, rozpuštěné organické hmoty i minerálních částic. Souběžný nárůst modré a zelené se bez plastu reprodukoval obtížně.
„Po přidání mikroplastů do simulací byl pozorovaný vzorec jasu více než čtyřikrát pravděpodobnější.“ — Shea Cheatham, doktorandka a hlavní autorka studie, Univerzita v Bergenu.
Mořská voda je modrá, protože rozptyluje kratší vlnové délky viditelného spektra a pohlcuje delší, například červenou či oranžovou. Plastové částice světlo pohlcují málo a silně ho rozptylují, což zvyšuje jas v modrém a zeleném pásmu.
Spoluautor studie Daniel Koestner, postdoktorand na stejné univerzitě, vytvořil v laboratoři směsi plastového odpadu a pomocí laserů zkoumal, jak částice reagují na světlo. Poté vypočítal koncentraci, která by byla viditelná z vesmíru.
Studie vyšla 5. listopadu v časopise Communications Earth & Environment. Všechny tři satelitní datové sady zaznamenaly v oblasti určitý azurový jas, lišily se však jeho přesnou velikostí.
Kde skvrna leží a co zbývá ověřit
Velká tichomořská odpadková skvrna leží mezi Havají a Kalifornií. Zabírá zhruba 1,6 milionu kilometrů čtverečních a obsahuje téměř 80 000 tun odpadu, který sem přinesly mořské proudy.
Tim Smyth z Plymouth Marine Laboratory ve Spojeném království označil nález za přesvědčivý důkaz možného satelitního znaku akumulace mikroplastů. Podle něj však nejde o důkaz, že satelity mikroplasty samy zachytily.
Pokud se metoda potvrdí přímými vzorky mořské vody, mohla by určovat další oblasti s nahromaděným plastem bez nákladných terénních expedic. Podle Koestnera by tak vznikly cílové oblasti pro čištění.
Plastové částice vstupují do základu mořského potravního řetězce, ovlivňují chování ryb, poškozují mikroorganismy a hromadí se v rybách a mořských plodech, které konzumují lidé. Mohou také přenášet chemické znečišťující látky a snižovat schopnost oceánu pohlcovat oxid uhličitý.
Dalším krokem je podle Cheatham odběr vzorků vody přímo ve skvrně a měření skutečných koncentrací odpadu. Definitivní důkaz, že právě mikroplasty změnu barvy způsobují, zatím chybí.