Řecko, Německo, Rakousko, Dánsko a Nizozemsko se dohodly na společném rámci pro „návratová centra“ mimo EU, kam by mohli být převáženi odmítnutí žadatelé o azyl. Unie tento týden schválila pravidla, která to umožňují.
Kdy mají první centra fungovat
Dánsko počítá s tím, že první neregulérní migranty převede do partnerské země mimo EU během roku 2027. Dánský ministr vnitra to uvedl již dříve.
„Pokud jde o návratová centra, postupuje to velmi dobře.“ — Morten Bødskov, dánský ministr vnitra.
Řecký ministr migrace Thanos Plevris uvedl pro server Politico, že Řecko očekává spuštění pilotního projektu v první polovině příštího roku.
Cílové země zatím nikdo nepotvrdil, jako možný partner se zmiňuje Rwanda. Řecká vláda uvedla, že centra vzniknou v bezpečných třetích zemích, zejména v Africe.
Co stanoví nová pravidla EU
Nová pravidla zavádějí právní rámec pro navracení v celé unii. Členské státy podle nich mohou uzavírat dvoustranné i jednostranné dohody se zeměmi mimo EU.
Dohodu lze uzavřít jen se státem, který dodržuje mezinárodní standardy lidských práv a zásadu non-refoulement. Ta zakazuje vrátit člověka do země, kde by mu hrozilo mučení, nelidské zacházení nebo jiná nenapravitelná újma.
Evropská rada v diskusním materiálu z října 2025 uvedla, že centra by mohla podpořit dobrovolné návraty, protože migranty, kteří nevyhoví příkazu k vyhoštění, by mohl čekat přesun do některého z nich.
Zkušenosti USA a Británie
Americká vláda Donalda Trumpa už deportace do třetích zemí využívá. Podle interních dokumentů, které získala CBS News, bylo v srpnu během deseti dnů posláno do osmi afrických zemí více než 100 deportovaných, mimo jiné do Libérie, Rwandy, Eswatini a Sierry Leone.
Britská konzervativní vláda chtěla žadatele o azyl, kteří přišli neregulérní cestou, posílat do Rwandy. Nejvyšší soud Spojeného království označil plán v roce 2023 za nezákonný, ještě než začal fungovat, kvůli riziku vrácení uprchlíků do zemí, kde by jim hrozilo pronásledování.
Labouristická vláda program následující rok formálně zrušila. Britské ministerstvo vnitra uvedlo, že do června 2024 na něj padlo 715 milionů liber, tedy téměř 950 milionů dolarů. Nikdo nebyl přesunut násilně a čtyři lidé do Rwandy odcestovali dobrovolně.
Peter Walsh, vedoucí výzkumný pracovník Migration Observatory při Oxfordské univerzitě, pro CBS News označil za možné ponaučení, že evropské vlády mají počítat se soudními spory, i když cílová země působí méně sporně než Rwanda.
Odstrašující účinek podle Walshe předpokládá, že dostatečně velký podíl lidí považuje přesun za reálný. Pokud lze přesunout jen velmi malý podíl, může být účinek mnohem méně věrohodný.
Jacob Reynolds, ředitel pro politiku bruselského pravicového think-tanku Freedom and Sovereignty Initiative Europe, označil rozhodnutí EU za vítaný krok k získání kontroly nad hranicemi a k odstranění lidí bez práva pobytu.
Dodal, že přesouvání problému nelegální migrace do třetích zemí hrozí tím, že se nevyřeší nedostatečná kontrola hranic členských států. Požadoval také mnohem zásadnější kroky proti štědrým azylovým systémům v Evropě.
