V srpnu 2026 můžeme pozorovat na obloze dva vzácné úkazy. Dvanáctého srpna zakryl Měsíc až 93 procent sluneční plochy při částečném zatmění Slunce, o šestnáct dní později nastane zatmění Měsíce.

Kdy nastane zatmění Měsíce

K zatmění Měsíce dojde 28. srpna v ranních hodinách, kdy do zemského stínu vstoupí téměř 93 procent měsíčního kotouče. Maximum nastane v 6:13 SELČ, tedy přesně v okamžiku, kdy Měsíc na obloze zapadá.

Pozorovatelé budou potřebovat volný výhled k západu a musejí vstát brzy ráno. Plný efekt zbarvení do červena, takzvaný krvavý měsíc, budou moci lidé znovu spatřit až 31. prosince 2028 na Silvestra.

Jak vzniká zatmění Měsíce

Zatmění Měsíce nastává, když se Slunce, Země a Měsíc ocitnou přesně na jedné přímce, přičemž Země je uprostřed a vrhá do vesmíru dlouhý stín. Podle NASA dojde k zatmění ve chvíli, kdy Měsíc do tohoto stínu vstoupí.

Jev nenastává při každém úplňku, protože dráha Měsíce je vůči zemské oběžné dráze skloněná o 5,1 stupně. Měsíc proto obvykle prochází až 37 000 kilometrů nad nebo pod zemským stínem a k zatmění dochází jen tehdy, když úplněk připadne blízko takzvaných uzlových bodů drah. Celosvětově se to stává dvakrát až třikrát ročně.

Proč se Měsíc zbarví do červena

Zemský stín se skládá ze dvou zón, umbry (kompletně zatemněné jádro) a penumbry (vnější prstenec s částečným zastíněním Slunce). Podle toho, kterou zónou Měsíc prochází, astronomové rozlišují úplné, částečné a polostínové zatmění, přičemž úplné je nejvýraznější.

I při úplném zatmění zůstává Měsíc viditelný, protože zemská atmosféra láme sluneční světlo a část ho odklání do kernového stínu. Modré světlo se přitom rozptyluje více než červené, takže Měsíc zůstává zbarvený do rudočervena.

Intenzitu zbarvení ovlivňuje stav atmosféry. Po velkých sopečných erupcích, kdy popel a sirné sloučeniny znečistí ovzduší, může Měsíc při zatmění vypadat výrazně tmavší nebo nahnědlý. Míru jasu popisuje takzvaná Danjonova škála, pojmenovaná po francouzském astronomovi André-Louisi Danjonovi, na stupnici od 0 do 4.

Pravidelnost zatmění podle Saros cyklu

Už babylonští astronomové ve starověku zjistili, že se zatmění opakují s pozoruhodnou pravidelností. Po 223 synodických měsících, tedy zhruba osmnácti letech a jedenácti dnech, se Slunce, Země a Měsíc vrací do téměř stejné geometrické konstelace, jak popisuje studie zveřejněná v knihovně Wiley Online Library.

Zatmění Měsíce je na rozdíl od zatmění Slunce viditelné z celé přivrácené polokoule Země najednou, tedy teoreticky pro miliardy lidí současně. Úplné zatmění Slunce lze naproti tomu pozorovat jen z úzkého pásu zemského povrchu.