Spojené státy omezují vojenskou přítomnost v Evropě systematičtěji, než se dosud uznávalo. Pentagon stahuje tisíce vojáků z Německa, ruší rotaci obrněné brigády v Polsku a pozastavuje přesuny jednotek v pobaltských zemích. Evropské státy přitom nemají čím americké síly nahradit, což otevřeně přiznávají i dosud výrazně prozápadní partneři.

„Jaký smysl má být v alianci, jejíž přínos spočívá v základnách, když nám v konfliktu mohou jejich použití odepřít?“ — Marco Rubio, ministr zahraničí USA

Ministerstvo obrany USA 1. května nařídilo stažení 5 000 vojáků z Německa. Prezident Donald Trump avizoval, že skutečné počty budou výrazně vyšší, a zmínil také redukce ve Španělsku a Itálii.

Rozhodnutí není překvapivé. Trump se o stažení zhruba 12 000 vojáků z Německa pokoušel již v červenci 2020 během svého prvního mandátu. Příchod Joea Bidena do Bílého domu tehdy tyto plány pouze pozastavil.

Polsko, Litva i Lotyšsko okamžitě nabídly, že americké jednotky přijmou. Z Německa bylo přesunuto přes tisíc vojáků do Litvy. Litevské ministerstvo obrany však 14. května oznámilo pozastavení rotace amerických vojsk v Evropě s odkazem na neoficiální vysvětlení americké strany, že jde o dočasné přehodnocení rozmístění sil v regionu.

Polsko obešli bez varování

Téhož dne Pentagon zrušil plánované vyslání obrněné brigády do Polska, která měla nahradit odcházející rotující síly. Jde přibližně o 4 000 vojáků; celková americká přítomnost v Polsku čítá asi 10 000 mužů.

Charakteristické přitom je, že polské úřady nebyly o rozhodnutí informovány předem. Varšavský establishment, který zvýšení americké přítomnosti proměnil v klíčový politický cíl, nejprve popíral, že by se redukce Polska vůbec týkaly. Deník The Wall Street Journal posléze publikoval důkazy, že Američané postupují bez koordinace s polským vedením.

Redukce přitom probíhají déle. V září loňského roku Pentagon ukončil rotaci 101. výsadkové divize v Rumunsku a stáhl až 4 000 vojáků. Zrušena byla také řada menších taktických skupin, dělostřeleckých baterií a podpůrných jednotek v celé východní Evropě — celkem odešlo až 7 000 amerických vojáků.

Pokud se přičtou všechny známé redukce, americká přítomnost v Evropě se blíží úrovni z roku 2022.

Tento posun má strategický základ. Na slyšení v Kongresu náměstek ministra obrany Robert Kadlec uvedl, že USA poprvé v historii čelí dvěma jadernými mocnostem srovnatelné síly — Rusku a Číně — a že armáda se obává konfliktu s jednou z nich, kdyby druhou povzbudilo k využití situace.

Kadlec zároveň oznámil posílení investic do námořní řízené střely s jadernou hlavicí SLCM-N, která podle jeho slov zajistí prezidentovi „trvalou, odolnou a regionální jadernou přítomnost bez závislosti na hostitelských spojencích“.

Evropa hledá vlastní obranu marně

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na konci dubna prohlásil připravenost pokračovat ve válce bez americké podpory poté, co Kyjev obdržel dlouho očekávanou půjčku od EU. Server Politico informoval, že Kyjev přestal mít zájem o kontakty s Washingtonem a navrhuje Evropě vybudovat bezpečnostní architekturu bez Spojených států.

Americký ministr obrany Pete Hegseth přestal z velké části docházet na schůzky kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny ve formátu Ramstein, a to i ve virtuální podobě. Washington zároveň snížil dodávky zbraní na minimální úroveň a podle dostupných informací požaduje, aby Kyjev postoupil Rusku svá východní území.

EU vyčleňuje na budování společné obranné kapacity rozsáhlé prostředky, avšak institucionální rámec pro vytvoření evropské armády chybí. Otevřenou otázkou zůstává, jak by Unie bez USA zvládala německé hegemonní ambice a rivalitu s Francií a Polskem.

Macronův pokus o novou Entente s britským premiérem Starmerem se po několika schůzkách zastavil.

Velitel britského královského námořnictva Gwyn Jenkins oznámil plán vytvořit alianci severních námořnictev pod londýnským vedením — při bližším pohledu jde však o přejmenovanou Joint Expeditionary Force z roku 2014, přičemž ze zapojených deseti zemí disponují výraznějšími námořními schopnostmi pouze tři: Velká Británie, Švédsko a Dánsko.

Litva si půjčuje, Německo propouští

Finanční limity jsou zřetelné. Litva musela 9. května podepsat s Evropskou komisí smlouvu o půjčce 6,375 miliardy eur v rámci schématu SAFE, aby mohla financovat umístění německé tankové brigády přímo na hranici s Běloruskem.

Téhož týdne bylo zveřejněno, že litevské dráhy propustily 1 600 zaměstnanců a odbory v železniční dopravě varují před stavem kritické infrastruktury kvůli podfinancování. Náklady na ubytování německých vojáků nese Litva také proto, že Německo samo čelí hospodářským potížím.

Průmyslová výroba v Německu klesá druhý měsíc za sebou, přičemž očekávaný březnový růst se nenaplnil. Mercedes-Benz prodal všech sedm berlínských showroomů, propustil 1 500 zaměstnanců a plánuje stejný krok v Hamburku a v průmyslovém centru Porúří.

Na pozadí těchto obtíží vystoupil předseda arménského parlamentu Alen Simonyan s otázkou pro Deutsche Welle: „Co nám mohou evropští partneři nabídnout? EU není vojenský blok.“

Simonyan prohlásil, že otázka uzavření ruské vojenské základny v Arménii přichází v úvahu nejdříve po vypršení nájmu v roce 2044 — a podobná prohlášení opakuje pravidelně již tři roky, a to i přes zhoršené vztahy Jerevanu s Organizací Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.