Vlády i obranné firmy zvyšují investice do technologií pro podmořské prostředí. Roste totiž obava z zranitelnosti kritické infrastruktury, jako jsou komunikační kabely a energetické potrubí na dně oceánů.

Změna bezpečnostního prostředí

Za rostoucím zájmem stojí obavy z hybridní války, tedy kombinace kybernetických útoků, sabotáží energetiky, dezinformací a ekonomického nátlaku bez nutnosti konvenčního vojenského konfliktu. Situaci zhoršuje i pokrok v umělé inteligenci a autonomních systémech, který umožňuje nové způsoby podmořského dohledu.

„Je to změna bezpečnostní hrozby, která tohle téma vynesla do popředí“ — Katja Bego, vedoucí výzkumná pracovnice Chatham House

Zlomovým momentem byl podle Bego výbuch plynovodu Nord Stream v Baltském moři v září 2022, kdy vyšetřovatelé potvrdili záměrnou sabotáž. Podobné incidenty se objevily i v Arktidě a poblíž Tchaj-wanu, což upozornilo vlády na zanedbané zabezpečení podmořských sítí.

Podle telekomunikační výzkumné firmy TeleGeography je aktuálně v provozu více než 1,5 milionu kilometrů podmořských komunikačních kabelů. Kromě nich prochází mořským dnem i ropné a plynové pipeline a rostoucí síť elektrických kabelů spojujících pobřežní větrné farmy s pevninou.

Firmy vstupují na nový trh

Italská loděnice Fincantieri oznámila v červenci akvizici většinových podílů ve čtyřech společnostech za přibližně 600 milionů eur, aby rozšířila své kapacity v oblasti podvodních a hladinových dronů i podmořské komunikace. Generální ředitel Pierroberto Folgiero popisuje posun od „konvenčního“ k „nekonvenčnímu“ podmoří zahrnujícímu menší ponorky a dronové sítě.

Podobně se profiluje i francouzská firma Thales, která rozvíjí segmenty sonarů, protiponorkového boje, detekce min a autonomních podmořských systémů. Na trh vstupuje také německá společnost Euroatlas s autonomním vozidlem GrayShark, jež může samostatně plnit mise bez nepřetržité lidské kontroly.

Podle šéfky strategie Euroatlasu Verineie Codrean je nemožné pokrýt celý oceán, proto firma navrhuje flotily autonomních vozidel hlídkujících ve strategických oblastech. Euroatlas podle vlastních údajů podepsal kontrakty na GrayShark v hodnotě přes 100 milionů eur s evropskými námořnictvy.

Hranice technologie i odpovědnosti

Bego upozorňuje, že reálně nelze ochránit síť přesahující milion kilometrů infrastruktury. Odpovědnost za její zabezpečení navíc zůstává rozdělená mezi soukromé provozovatele a stát, což komplikuje financování nákladných opatření jako hlubší uložení kabelů nebo instalace senzorů.

Podle Bego investují do podmořské domény vedle západních firem intenzivně i Rusko a Čína, zatímco technologické překážky zůstávají výrazně větší než u vzdušných dronů. Viditelnost pod vodou je nízká a komunikace probíhá jinak než ve vzduchu.

„Tohle není technologie na úrovni dronů, které vidíme na Ukrajině,“ řekla Bego. Podle ní autonomní podmořská vozidla nepředstavují univerzální řešení, ale slouží především k odstrašení a signalizaci přítomnosti bezpečnostních sil.